Přátelé a kamarádi nejen dobrého jídla, ale i mimořádně vydařených festivalů. Předem se omlouvám za prodlevu, měli jsme opravdu na pilno, proto lze očekávat několik příspěvků za sebou. Koncem uplynulého týdne jsme byli, jako vystavovatelé, účastníky Bodyfestu v Pardubicích. Byl to krásný, opravdu krásný festival. Dobří řečníci, celkem ucházející program - tedy k tématu, na který byl festival zaměřen, dobré osazení vystavovatelů a tak, ale! Začnu popořádku. V pátek jsem na budík nařízený na 3:00 vstal ve 4:30. Následovala klasická scéna "Sám doma - zaspali jsme" Na obranu musím podotknout, že jsem ho prostě, po vyčerpávajícím chystání, neslyšel. Zapřáhnout vozík, naházet auto, vyzvednout Evika a hurá. Uháněli jsme jak Fittipaldi a dojeli jsme jak Šemík k Neumětelům. Výhoda byla, že všude byla automatická termická sprcha. Jen co jsme vylezli z auta a jali se stavět stánek, byli jsme durch od vedra
Inu co dělat rozmary počasí člověk neovlivní. Druhá kolegyně - Lucík už na nás čekala a tak vyskládajíc vše potřebné, napjatě jsme očekávali první zákazníky, které budeme moct obsloužit noky s pečenými rajčaty, kváskovými bulkami s pikantní pečenou zeleninou, rakytníkovou limonádou a ochutnávkou našich marmelád, včetně našich nejžhavějších novinek - právě oněch pečených rajčat, salsy a Čokošvestky. Inu, jak to bývá, nevalný začátek jsme omlouvali zákazníky, kteří pravděpodobně ještě vytvářeli hodnoty a těšili se na odpoledne, až nás zahltí davy a já budu moct otočit naši slavnou domovinu a doplnit vyprodané výrobky. Hodiny míjely, nervozita stoupala a našimi jedinými zákazníky byli zatím jen vystavovatelé, kteří neměli do čeho píchnout, ostatně, jako my. Ze sladce-vzrušivého očekávání se ovšem stalo peklo a to doslova, protože na Sahaře bychom toho asi prodali víc při lepším počasí. Pomalu jsem začal fantazírovat o karavanách s velbloudy, kteří hasí žízeň naší limonádou a uznale pokyvují hlavami nad nevšední chutí našich výrobků. Ještě že jsem měl s sebou flašku vína, protože mi zachránila duševní zdraví a někomu možná i život. Krásně vypečené odpoledne řádilo jak úplavice v zákopech, naše znuděná těla se začala scvrkávat pod potoky řinoucího se potu a nálada nebyla na bodu mrazu, ale doslova pekelně nas.... Krom ostatních stánkařů totiž nepřišel nikdo! Nikoliv ovšem k našemu stánku, ale na festival. Abych nekřivdil přišli dva turisté, co šli náhodou okolo a udiveni příjemně prázdným prostranstvím rozhodli se prozkoumat, nepíchla-li se nějaká Růženka v blízkém okolí do prd... a všichni neusnuli. Druhý den tam pak zabloudili čtyři cyklisté, kterýmžto jsme darovali zbytky ledu. To ale předbíhám.
Inu dějství prvé, nepočítám-li přípravy, bylo v prachu a tak jsme to večer zabalili a šli se ubytovat do rezervovaného hotelu s honosným názvem "Zlatá Štika". V krajně pohnuté náladě vstupujíc do hotelu nás uvítaly velké otáčecí dveře s nájezdem pro invalidy tak šikovně umístěným, že spíše počítají s invalidy ovládající levitaci. Inu, jiný kraj, jiný mrav, pomysleli jsme si. Na recepci nás uvítala příjemná mladá dáma a zatím co spisovala iniciály, brala míry bot atd, vykládal jsem mým kolegyním, že vůbec nejhorší spaní jsem zažil na hotelu Kladno, kde mně pružinové matrace z 80let nenechaly vyspat ani chvilku. Když jsem přebíral doklady, všiml jsem si zajímavého pohledu paní recepční, která mé entree slyšela. Záhy jsem to pochopil. Hotel, který uvnitř vypadal sice starobyle, ale čistě a honosně, disponoval mnoha různými pokoji. My jsme se ubytovali na pokoji 110 - prosím, kdybyste se chtěli někomu pomstít, doporučte mu to. Stále pod vlivem termické sprchy, jsme odhodili zavazadla a já, jako první, jal se zkoušet matraci, jako starý cestovatel. Doleh byl tvrdý, pružinové matrace zavrzaly, zlámaly mi čtyři žebra a mě došlo, proč se recepční tak divně dívala. S těmi žebry žertuji, ale s tím ostatním ne :) Jediný recept na tuto situaci byl dát si sprchu a jít zvýšit promile v krvi na úroveň odpovídající potřebě usnout na daném podkladu. Spařený, jak ohambí kamioňáka na D1 před Brnem s nefunkční klimatizací, jsem toužebně vešel do místnosti, které se ve Zlaté štice, říká koupelna. Celý rozechvělý jsem si představoval krůpěje vody stékajíc po mne, jak rosa na čerstvém půllitru, když tu vlivem uzření reality představa oroseného moku přerodila se v bubliající bažinu. Ne že by ta místnost byla tak špinavá, to ne, přátelé, ale mé zemdlelé přehřáté tělo přivítala "vana" velikosti většího lavoru, bez zástěny. Vzpomenuv si na instrukci, jak se na lopatě sedí, smyl jsem pot a sprchu uvolnil dalším účastníkům, s tím, že mne bylo nejprve nutno z "vany" vyprostit neboť jsem tam byl jak v konzervě. Rázem se koupelna proměnila v kvetoucí mokřad, neboť náš Facebookový úderník Evik má evidentně ráda padající déšť z velké výšky a tak bylo možno za chvilku v koupelně směle vypustit několik rybek a možná i aligátora. Naše třetí účastnice zájezdu konstatovala, že na příští výlet s námi si bude muset zřídit lepší zdravotní pojištění a kondice v jízdě na vodních lyžích :-D. Bo jsme ale povah nezdolných, nic nás neodradilo a navštívili jsme hotelovou restauraci a kupodivu jídlo bylo chutné, obsluha přívětivá a druhý den byla snídaně naprosto v pořádku. Díky alkoholové podpoře jsme se i obstojně vyspali.
Dějství třetí se již odehrávalo v duchu zaječích úmyslů (pro perverzáky - nešlo o sex), ježto nakonec převážily a pro pokračující absenci účastníků festivalu jsme při 34 stupních ve stínu začali v 11 balit. Co to obnáší si asi dokážete představit, proto již jen poděkuji panu Jinřichovi z Protidrogového, který bezezbytku naplnil heslo naší policie a pomohl nám naložit mrazák, troubu a lednici. Na rozloučenou jsem zavolal organizátorům, že seppuka není hřích a stálo by nějaké vyvození důsledků za zvážení :-DDD. Tímto se z Bodyfestu loučí Jiřina, Evin a Lucík.
        |