Drazí mlsouni a čtenáři. Kdo jsme a co děláme se dozvíte hned v úvodu, proto tím nebudu otravovat. Zároveň nechci nic patetického, nebo dokola se opakujícího, jak těžké to někdy může být. Tedy přejděme k jádru pudla, v našem případě spíše k jádru ovoce 
. Když se tak nad tím zamýšlím, a snažím se identifikovat principy, prvotní asi bude "proč". Když si šáhnu do svědomí a odmyslím si zástupné důvody, musím říct - nevím, nejspíš jsem se prostě jenom zbláznil. Byl to spíš pocit, že musíte skočit, ne proto, aby vás zabila gravitace, ale abyste unikli. Mnoho z nách určitě už cítilo onu sžíravou myšlenku "já končím, s... vám na to, padám" a potom prostě uděláte přesně tohle. Je to dost možná podobné housence, které se také níkdo neptá, jestli se chce přerodit v motýla, je v tom trochu osudovost, ale je to vystihující. Zažilo to mnoho lidí přede mnou a zažije spousta po mě. Tedy jsem skočil a po určité rozvaze, abych se opravdu nezabil po pár metrech, jsem si pořídil tuto výrobu - i když otázka vlastnictví čehokoli je silně diskutabilní už jen z toho prostého důvodu, že vlastně ani nevlastníme těla, která obýváme - ostražitější čtenář pochopí, s ostatními polemizovat nebudu. Trnitou cestu asi ne třeba zmiňovat, stále prosakující obvazy - přeneseně myšleno, vypovídají za své. Toliko k onomu proč.
Nyní k tomu proč TOHLE. No, dřív jsem tu dělal nějaké projekty, konkrétně pečenou zeleninu, a když jsem zvážil ostatní možnosti přerodu vyšlo mi to prostě nejlépe, nikoliv z finančních důvodů, cesty by asi bývali i lepší, ale z důvodu lidských i praktických. Pravdou je, že nebýt paní Brožové - vedoucí provozu, nešel bych do toho, protože bez lidí, kteří jsou ochotni se na něčem pracovně podílet nad rámec platu, se zanícením a zájmem o věc, tyto podniky prostě nikdy nepojedou. Člověk, kterého jsem zmínil je vlastně to nejcennější, co tu je. Pravda, lidí, co mi pomáhají je celá řada a v dalších příspěvcích je postupně představím :)
To je asi tak ve zkratce k proč a proč. Fakt, že první příspěvek je vlastně 4 měsíce poté hovoří asi možná za vše a trable se startem ne třeba popisovat :) Jsme na úsvitu nového dne - proto i ta fotka focená koncem prosince minulého roku. Je to úsvit mrazivý jak v přeneseném, tak faktickém slova smyslu, ale o tom by vám, drazí čtenáři, asi řekla víc paní Eva Brožová a pan Václav Rozkošný, který tu několik dní se mnou sdílel rozkoše elektroinstalace. Přístup našeho neživého okolí byl velmi chladný a to doslova. Vašku díky, snad Ti už rozmrzly ty rampouchy na prdeli :-DDD No nic, jdu si olízat rány a "plazíme se zvesela" jak by řekl filmový klasik, dále.... Mějte se famfárově! Jiřina.